Kdysi dávno: Původně prý byla na místě pošta pro tři vesnice. Proto  se stavení nacházelo paradoxně na kopci, odkud ale byly vesnice na různých stranách svahu z jednoho bodu nejlépe dosažitelné. Můj děda se tady v roce 1907 narodil a prožil celý život.

1946: Měli jsme největší stodolu na území vesnice a ještě na samotě. Takže si ji vybrali   partyzáni pro stavbu bunkru. Ten umístili přímo pod ní. Babička mi jako malé ukazovala dokonce medaili za obranu vlasti. Požár v rove 2006 prý vyvrcholil neuvěřitelnou kanonádou, jak ještě začala explodovat válečná zapomenutá munice. 

1966: Les nám odjel k sousedům, takže jsme dopadli opačně než uhlobaron z Cimrmanovy hry, který si myslel, že důl je díra v zemi, tudíž se nedá vzít. Nám se naopak velká jáma přímo před domem objevila. Richard Sobotka v knize Toulky Beskydami zmiňuje: „Pod deštivém roku 1965 se v pondělí 25. července 1966 dal v poledne do pohybu svažitý terén na ploše 16 hektarů a vznikl největší sesuv v historii bývalého Československa. Podle pamětníků vydávaly stromy strašné rány, voda stříkala v gejzírech 20 m do výšky...“

1976: Děda zemřel, a od té doby jsme jezdili na Paseky jako na chatu. Na hřiby a bylinky. Tedy. Pamatuji se, že jednou jsme odevzdávali 200 kg sušené třezalky, protože v obrovské stodole byly ideální podmínky pro sušení.

1997: Protože v tu dobu se zde natrvalo přesídlila má máma a podnikání nám přineslo něco peněz, zrekonstruovala jsem celé hospodářství a snila o tom, že se sem někdy z Prahy přestěhuji. Byly to fajn roky. Já na mateřské, kluci malí a užívali si zdravý život na 100%, na dvoře to zase začlo kvokat, pípat a mečet a na chalupu se sjížděli známí zeširoka a daleka. 

2006: 6.března nám neznámý dodnes nevypátraný pachatel hospodářství vypálil. Máma naštěstí stihla vyskočit z okna, ale zvířata kromě psů a dvou koček uhořela. Hasiči se dostavili za mnoho hodin, protože v tu dobu jsme byli kvůli sněhu nedostupní.  Tak jsem si řekla, že nejlíp mi bylo stejně vždycky na Pasekách a ten kopec mi vypálit nikdy nemůžou a do dvou let dům znovu stál. Pocit, když jsem znovu viděla při příjezdu na známém místě svítit světlo, byl nepopsatelný!!!

2016 Kluci povyrostli, jsou plnoletí, chalupu milují taky, a navštěvují ji, kdy můžou. Tak jsem sbalila kufry a řekla, že je nejvyšší čas být tam, kde to mám nejraději a dělat to, co mám nejraději. Naštěstí můj Zdeněk to cítí stejně a byť je z nádherného Česko-saského Švýcarska, tvrdí, že se tady cítil doma už při první návštěvě.

Co dál: Znovu pomalu obnovujeme hospodářství, dáváme do pořádku lesy a louky a připravuji spojení mé profese, zkušeností  a životního stylu.

Pronajímám dva pokoje, protože v přijímání návštěv mám dlouholetou praxi a svůj koníček jsem převedla do oficiálních ubytovacích služeb.

Na svých kurzech mluvím přes 6 let o důležitosti emocí a vlastních prožitků a jejich vlivu na paměť. Tedy těšte se na zcela unikátní kurzy pro velmi málo osob (maximálně 6), které budou o paměťových metodách, smyslové gymnastice a o vyzkoušení si klasických hospodářských činností. Protože se nacházíme asi 4 km za zákazem vjezdu do lesa, rozhodně zde nebudeme nikým rušeni! 🙂

Protože jsem lektorka Nordic Walkingu, můžete se těšit také na lekce této aktivity.