Jak jsme si chtěli ušetřit práci

Protože nás lesní správce přišel pochválit, jak jsme kůrovcovou kalamitu zvládli a protože kuřata a ovce  rostou jak z vody, odhodili jsme motorovky a vrhli se na dostavbu kurníko-ovčíno-králíkárny a jejich ohrazení, což v prvním stadiu znamená vykopat spoustu děr pro sloupky. 
Vrtat naši jílovitou zem proloženou kameny ručním vrtákem je takřka nemožné, tak jsme si na víkend zapůjčili úžasný zemní motorový vrták za nemalý peníz. Po prvním nastartování vrták stál, vůbec se mu do hlíny nechtělo.

Na druhý pokus vyvrtal asi 10 cm díru. Potíž byla v tom, že pokud narazil na kámen, jehož poměr nad hlínou v našich podmínkách vítězí,  nezastavil se, ale rotaci přenesl nahoru, což mělo za následek tři možnosti:
a) překřížení rukou a následné téměř vytrhnutí rukou v ramenech,
b) přelomení zápěstí,
a) roztočení dotyčného a jeho následné odhození.
Všechny možnosti jsme si oba postupně vyzkoušeli.

Celou sobotu jsme s vrtákem bojovali - on vyhrával. Držela jsem ho tělem, takže mám levou stranu těla pokrytou jednolitou modřinou od boku do půl stehna, až jsem to definitivně vzdala. Řekla jsem si, že budu raději živá a zpocená, než přelámaná a zasádrovaná, a vrátila jsem se k verzi ručního vrtáku. Což znamenalo: zatlouct kovovu špičatou tyč kladivem doprostřed díry (zem byla tak ubitá a vyprahlá, že špice vrtáku se nazabodla, i když jsem na ní hopsala svou nezanedbatelnou vahou), nasadit vrták a snažit se ho pootočit. U toho zase trpěl Zdeněk, protže trpí, když trpím já. Zhotovil pro mě geniální nástroj. Navařil krumpáč na kovovou tyč a já se jala kutat. Pomalu, ale jistě a bez zranění. Výsledek - pět děr! 

A co mně potěšilo nejvíc: večer jsem chtěla umýt dveře a zjistila jsem, že mé tricepsy jsou tak procvičené, že nejsem schopná přiložit hadr na dveře a mírně zatlačit. Konečně jsem objevila skvělý praktický cvik na procvičení této partie!

Ráno se ruce vzpamatovaly překvapivě rychle. Motorový vrták jsem ignorovala a svým tempem vykopala děr 7, což odpovídá 3,5 m hloubky. Zdeněk ještě chvilku zabojoval, ale po opětné drsné variantě ad a) navařil ještě jeden krumpáč a do večera byly díry na ovčín a základní ohrady hotovy.

Takže: chcete-li se vystříhat netopýřích křídel na pažích, posílit zádové a břišní svaly i dech, odbourat stres a vyplavit endorfiny, přijeďte si k nám co nejdříve vykutat jednu či více děr, dokud ještě co kutat je! A to zcela zdarma, na čerstvém vzduchu a ještě vám uvařím kafe:-)

Při kopnutí doporučuji výdech a myšlenky upínat na něco stresujícího. Já osobně volila vzpomínku na jednu úřednici, se kterou jsem se potkala minulý týden. Vypočítala mi doplatek daně moho tisíc za rokli. Na její otázku, zda se dá do rokle dostat jsem totiž stupidně rádoby vtipně dopověděla: „Leda s buldozerem“ čímž jsem jí nahrála ke větě: „Takže lze, takže to musíte doplatit“. Tak jsem se ještě zeptala, zda už nějaký pozemek jako nevyužitelný uznali a dověděla jsem se, že ne. Zákony a hlavně jejich výklady úředníky budiž pochváleny. To se to panečku pak kutá, asi paní úřednici donesu za motivaci bonboniéru!

P.S. Ráno Zdeněk vrták vracel a paní se omluvila, protože byl opravdu konstrukčně vadný.