Sedlák míní, Ips duplicatus mění

V hospodářství jsem poznala jednu jistotu, a to, že žádná není. Plánovali jsme si kurníček, králíkárnu, ovčín, plnili termíny, a pak jsme šli jednou do lesa a zjistili, že naše smrky moc chutnají lůkožroutovi. A ne našemu hodnému smrkovému, ale zlému severskému. Už ten latinský název, že... Prý se nechytá na feromonové lapáky, nalétává do korun, takže se na stromu hned nepozná, že je napadený. A bylo po plánech. Jiné činnosti jsem omezili na minimum a zbytek času nám zabírá kácení, odvětvování, odkorňování a vyvážení dřeva. On les „na stojáka“ vůbec nedává tušit, kolik dřeva ukrývá. Jediný, kdo z toho měl radost, byly naše slepice.

Vlastně ne, pár pozitiv nám kalamita přinesla:
– budeme mít zásobu dřeva na výrobu desek, fošen a trámků,
– proces odkorňování je skvělé cvičení na posílení a protažení celého těla a stalo se oblíbenou atrakcí pro naše hosty,
– práce v lese nás zbavila nadbytečných tukových zásob. Dohromady se Zdeňkem jsme v lese nechali okolo 20 kilo našich špeků,
– pokud se budete chtít v zimě ohřát, určitě přijeďte. Dřeva na topení budeme mí dost :-)