Zvířatům se u nás daří!

Včera večer jsme počítali, kolik zvířecích hlav tady máme. Vyšlo nám 76. Protože jejich krmení je převážně má doména (a to nepočítám obracení vajíček v líhni), zdůvodnila jsem si pravidelný večerní pocit, že jsem vlastně nic neudělala, ale jsem nějaká utahaná.

Zdeněk je na tom líp. Přibije desku a na druhý den ji vidí. A na mě se ráno dívají zase hladové žebravé oči z o malinko větších tělíček. Teda abych se nelitovala. Máma zase krmí nás, kuřata a sýkorku, takže lítání po verandě s metlou nad hlavou (zatím nejefektivnější varianta lovu much) a příprava brambor se šrotem je její doména. Prostě se nám vykrystalizovala přirozená dělba práce s tím, že každý má právo hlásit, že má ochvat. To znamená, že dobíjí baterky a ostatní za něho zaskočí.

Dnešek mi přinesl zase jednu radost. Ve fóliáku jsem objevila malou ropušku. Evidentně se tam zabydlela. A já už byla tak zblblá, že jsem jí málem chytla cvrčka!