Kuřata šla z jeslí do školky!

Před pár dny vstala máma dřív než já. Protože kuřátka byla přenášena na noc z kuchyně do bedniček v jejím pokoji, moudře jsem dedukovala:
„No jo, já ti říkala, že ti už z bedny kuře vyskočí, začínají být na ně nízké. Tak pípalo a probudilo tě, že?“. Máma se rovněž moudře usmála a pravila: „No, bylo to trošku jinak. Všechny mi utekly a pípalo to jediné, co v bedně zůstalo“.

Takže jsme usoudily, že je nejvyšší čas drobotinu odstěhovat do cárku po jehnětech. Umyto bylo, na podlaze nová ipa, stačilo opravit staré hřady.  Kuřata se během pěti minut zabydlela a během deseti už jsme je honily po dvoře. Takže ještě vyspravit pár (asi deset) děr.

Jenom s nocováním byly mírně zmatené. Večer se nacpala do rohu, kde nejvíc táhlo. Bedýnku ignorovala a nakonec se všechna uhnízdila v bedně s jídlem, miska s vodou nemiska s vodou. Plavce jsme usušily a víc neřešily.Kuřatům dávaly jáhly, vločky a pohanka pod bříškem asi pocit jistoty, že na druhý den mají svou porci do zobáčku zajištěnou.

Na druhý den už pipky pochopily, k čemu hřad je. Je zvláštní, že pud šplhat po žebříčku co nejvýš je vlastní nejen tvorům lidským!

Další životní postup je už doufám čeká v kuřátkárně ve zbrusu novém kurníku, na kterou Zdeněk právě pokládá základy. A vzal to rovnou i s králíkárnou, protože králíčci v kotci už za chvilku budou mít taky bytové nároky. Čím jsou ti malí svišti roztomilejší, tím víc nás honí dedlajny!