Začlo asi fakt jaro

Projevilo se to tím, že ráno vstávám s kuropěním a v osm večer jsem v bezvědomí. Den se rozdrobil na spoustu drobných prací:

– připravit zahrádku
– spravit králikárnu
– podepřít angrešty a rybízy
– vztyčit fóliák
– vysekat asi půl hektaru náletů, které změnily dávnou louku na džungli hustoty brazilského pralesa. Jen brazilský prales má výhodu, že tam nerostou pichlavé plané trnky. Liány, na rozdíl od šípků a ostružin, taky nemají trny.
– spálit cca tunu roští a větví, které nejdou zužitkovat jinak.

Jednu věc má moje práce společnou. Při všem mi asistují oba kominíci, kteří odmítají uznat za svou rodinu ovce, tudíž se mi pletou naprosto do všeho. Fotka ilustruje jejich pomoc při výrobě obalu na štípačku dřeva. Tak dlouho mi okusovali všechno možné, až starší - zřejmě zmožen pomocí - lehl na celtu a odmítnul vstát.

Nevím, jak odnaučíme kluky ubečené přestěhovat se do ohrady za zbytkem svých zvířecích druhů. Pomalu se na nás valí další vlna mláďat v podobě kuřat, tak jim budou muset vyklidit svůj pokojíček a přestěhovat se ke zbytku stáda. Zatím mě absolutně nenapadá žádná strategie, jak toho dosáhnout. Třeba mi někdo poradí :-)

Přeju všem nádherné jaro!