Co na zootechnických stránkách nenajdete

V pátek ráno mě vzbudilo bečení jehňat. K mému úžasu jsem našla v ovčíně další dvě - tedy dva - kluky. Nebyli tak bělouncí jako první, ale vypadali jako správní voříšci a hned si to štrádovali ven.

A už tu byla první chyba. Na sněhu zřejmě prochladli, ovečka se k nim moc neměla a starší dorost si s nima chtěl hrát, takže si moc klidu neužili. Po pár hodinách sledování jsem připravila pro novou rodinku choul (oddělené místo pro ovečku, aby měla s jehňaty klid) a snažila se je jednak naučit, aby se přisáli, a jednak, aby je máma v první vteřině neskopla. Menšímu nakonec došlo, k čemu vemeno je. Takže to vypadalo následovně: Já ležela na ovci, držela jí nohu a máma cpala hlavičku beránka ke struku. Bohužel druhý, i když měl struk přímo v tlamičce, vůbec netušil, že by měl něco polykat. Nakonec jen bezvládně ležel na slámě a skoro se nehýbal.

Máma ho prohlásila za mrtvého, tak jsme zkusily poslední pokus. Ohřát ho u kamen a dát mu mlezivo jinou cestou. O tom, jak jsem dostávala z ovce mlezivo se moc rozepisovat nebudu. Zažila si hodinu aikida, protože byla mnohokrát povalena na bok, abych se dostala ke strukům, ale nakonec ovce přežila a já z ní dostala cca půl deci.  Stalo se něco neuvěřitelného. Beránek začal normálně pít ze skleničky! Má máma byla u dojení úspěšnější, přinesla víc, než deci. Bohužel tuto tekutinu nad zlato dala na pár vteřin ohřát do mikrovlnky, čímž se jí podařilo vytvořit naši první bryndzu. Beránek i tak vyžahl aspoň syrovátku.

Takže beránci putovali do tepla do krabic, já v noci vstávala dojit, a modlila se, aby hlavně ten nepijící přežil a ke konci, abych to přežila já. Ráno mi máma sdělila, že „nepijící“ v noci sám vypil mléko kočkám z misky!!! Příroda si holt umí poradit sama. Takže od druhého dne do sebe leje kravské mléko (naštěstí ho máme přímo z kravína) s přísadou ovčího. Co na to řekne jeho mikroflóra zatím netušíme. Druhý se jde občas k mámě napít, ale jelikož brácha pije z nově zakoupené kojenecké lahvičky, vyškemrá vždycky taky přídavek. Během těchto tří dnů  si omotali kolem prstu nejen nás, ale i psa a kocoury, a rozhodně jsou to momentálně nejkurážnější členové osazenstva domu.

Závěrem prohlašuji, že jsme se stali nejryzejšími domácími chovateli, protože kluci jsou u nás v kuchyni jak doma a chovají se strašně rádi!

To jsou zkušenosti z praxe, které na webu opravdu nenajdete - tedy až dodnes 😀